#já nejsem ok

[tescont]

Moje verze je, že je všechno to samý, ale není to Liduška, ale Růženka, začne to využívat opravdový Krkonošský reálie a stane se z ní krásná duchyně co má Růženčinu zahrádku

[chuchvalec]

Život na Přf UK - díl 2.

Já na večírku, velmi opilá, potřebuju ten den už po několikáté mluvit s vyučujícím "Pane doktore, promiňte, že už zase otravuju ale-". Pan doktor, ekvivalentně opilý, přerušující mě pozvednutým prstem a přátelským úsměvem "Přemýšlím, kdy jste mě otravovala." Já potla��ující slzu "ok"

Dvě možnosti knihovníka na biologické sekci: pan knihovník, který ti pustí uklidňující atmosférické piano nebo paní knihovnice, která telefonuje zásadně nahlas a tak máš atmosférické... drby?

Psi jsou vítáni, v podstatě čtyřnohý student

Někteří profesoři doporučují neoficiální školní meme stránku

Vyučující zoologie vykládá zatímco mu na prstě visí zakousnutá ještěrka. Nesmíš se smát

"Co to smrdí?" "Pochcal mě potkan." "Zase?"

"Bez učebnice tu zkoušku neuděláte." To je výzva nebo...?

"Zvířata?" myslíte "zviřátka"?

Chodby jsou plné mrazáků, které člověk velmi brzy přestane vnímat. Takže když se vás někdo, kdo není ze školy, na ně zeptá tak jste úplně stejně překvapení jako oni

Po budově biologie jsou rozmístěné gauče. Když si člověk potřebuje zdřímnout, tak si může vybrat, na které katedře. A taky kterému profesorovi chcete ležet před kanclem

Cedulka "Neprovádět dezinsekci!" na oddělení entomologie vypráví srdcervoucí příběh

Když máte nějaký problém s počítači nebo školními účty, pošlou vás "do věže". Kde to je nevim, nejsem bílá paní

Cedulka "POZOR! Nebezpečné plyny" na chodbě, která není oddělená dveřmi. Cedulka zjevně neodkazuje ani na konkrétní místnost

Radši prostě předmět vynecháš než aby jsi lezl Albertovské schody

Zkejsnout uprostřed ničeho s profesorem není nic vzácného. Většinou z toho kápne nějaká zajímavá historka

Probíhá renovace jedné z poslucháren. Rozeznávat špinavého dělníka od špinavého profesora je mnohem těžší než by člověk čekal

Pokud si spleteš třídu, tak pravděpodobnost, že máš vlastně být v úplně jiným baráku je nebezpečně vysoká

"Teď něco triviálního, co už znáte od školky" *začne výklad o organické chemii*

[mujsilenejdenik]

Po delší době zpět na mojí milované chatě. Je pravda, že když jsme tady byli naposled, měl jsem zrovna období ataky, takže na jednu stranu nebylo úplně jednoduché vrátit se do prostředí, ve kterém jsem prožíval tyhle nepříjemné stavy. Nicméně mám to tady rád a okolí je tady natolik malebné, že to jakékoliv nepříjemné pocity přebilo.

Můžu říct, že uplynulý pracovní týden byl pro mě hodně náročný. Nikoliv časově nebo fyzicky vzhledem k mému sníženému úvazku, nýbrž emočně. Včera večer jsme si s partnerem pustili film a já byl natolik vyčerpaný, že jsem usnul asi po deseti minutách projekce. Jen jsem se potom přesunul do postele a spal tvrdě až do rána.

Dneska už se cítím dobře a celkem plný energie. O víkendu chci odpočívat, číst si, ale taky uklidit v chatě a dát trochu do pořádku naši zahrádku. Možná se zajdu podívat do lesa, prý rostou houby.

Sousedi nás zvali, ať k nim přijdeme některý večer posedět, ale tady si nejsem úplně jistý. Když se psychicky necítím úplně OK, mám tendenci se lidem spíš vyhýbat. Vím, že to není asi úplně dobře, ale bohužel, taková je skutečnost. Mám dvě hodně dobré kamarádky, a to jsou jediní lidé, co v takovéhle situaci snesu. No, uvidíme. Třeba to ještě přehodnotím a na návštěvu k sousedům přeci jenom zajdeme.

[tescont]

já nevím můj mozek už dlouho hledal nějaký nový hyperfocus a tvl našel

Krakonoš went from an absolute dilf boss (1974-1984) to a hipster dude in a cape who can't articulate (2022).

[dalsimoravskyblog]

Služka: lepší, než jsme čekaly*

Je to tady, drahé oteplenstvo, historický lesbický film Služka je v kinech. A je to... film. Dojmy níže, spoilery zaručeny (ale nějak je označím, protože tipuju, že někdo z vás to třeba na rozdíl od Jana Žižky bude chtít vidět).

*(název není hrubka)

Pokud jste z Česka, vaše první dojmy pravděpodobně budou „mám aneurysma? proč slyším známé zvuky, ale ničemu nerozumím? je to počátek demence? přišla jsem do kina moc zhulená? what the fuuuuuck“. Já jsem byla v kině s anglickými titulky pro expaty, takže jsem se měla aspoň čeho chytit, ale v normálním kině budete nejspíš v háji. První scény se mluví slovensky (duh, je to slovensko-česká koprodukce) a ještě dialektem a ještě huhňavě. 

To je moje první seriózní kritika a zároveň pochvala. Uslyšíte spoustu jazyků, slovenštinu především, češtinu, němčinu, maďarštinu, francouzštinu a možná ještě nějaké další jazyky, co jsem stihla zapomenout. Jako amatérská lingvistka to miluju ♥. Bylo by cool, kdyby to někdo pořádně nazvučil! Bylo by to moc cool!

Esteticky je to každý lesbický historický film, takový standard, hezky se na to kouká, jsou tam kostýmy a tak (nejsem odbornice, jen korzetová scéna je trochu cringe).

Kromě jazykovědy se film zamilovaně pustil do tématu, který byste nečekali. Máte dvě vteřiny na zamyšlení. Jaká historická reálie si zaslouží pozornost v lesbickém rakousko-uherském dramatu? 

Jsou to hovna. Nemluvím v metaforách. Dozvíte se řadu věcí o vylučování na počátku století. Proč? To by mě sakra taky zajímalo. Ale poučená jsem rozhodně.

Anyway...

Teď to, proč jste sem přišli. Přežili jste předchozí pasáž, takže si to zasloužíte. 

VZTAHOVÉ SPOILERY Vztah dvou hlavních hrdinek začíná tvrdou šikanou na pracovišti (netěšte se na sexy enemies to lovers, těžko můžou být enemies, když jedna je podřízená té druhé), drsně eskaluje do intimního tance na schodišti... Pak okamžitě mají sex. Žádný vykrucování. A pak mají sex ještě několikrát, není to moc ošizený, ani moc exploatační, cute 10/10. Na konci ani jedna z nich nezemře! Neskončí spolu, ale není to drtivou tíhou historických okolností a agresivní homofobií (všichni, co na ten vztah přijdou, jsou překvapivě vychillovaní, dokonce i z místního úchyla se vyklube spojenec a kámoš), ale zbabělostí jedné z nich prožít cottage core romanci na salaši (honestly nevím, jestli jsou tam hory, odmítám z principu rozumět geografii). 

Všichni víte, proč tu jste, takže teď už jen rychloběh dalšími postavami a dějovými linkami podle zajímavosti specificky jenom pro mě.

Aňa Geislerová, přístav srozumitelné češtiny, hraje pokročilou lesbu (čti sufražetku a čarodějnici), bezkonkurečně nejlepší postavu ever. Nesouhlaste a plačte svou hloupostí.

Zuzana Mauréry se v posledních letech stala milf mých snů, ale její postava je spíš blbá a nepříjemná. Ne bez záměru. Představte si typickou strážkyni patriarchátu, ale líp oblečenou, protože žije v době první světové. Rozhodla jsem se, že ji shipuju s postavou Geislerové, a stojím si za tím. (Zábavný detail – ač slovenská herečka, ve filmu mluví německy a česky).

Vica Kerekés prožívá patetickou heterosexuální story jak z Chvilek pro tebe, je to smutné, ale jakože schválně smutné. Pasovaly jsme ji (my, návštěvnice kina) na tragickou bisexuálku. Pochopíte proč.

Pak jsou tam nějací chlapi, ale to nestojí za řeč, protože drtíme patriarchát. 

Ok, jedna myšlenka o jedné mužské postavě, že jste to vy. Z války se nejmenovaný muž vrátí bez nohy a bez oka a chování skoro všech k němu je odporné a těžko se na to kouká. Trochu pomáhá, že to už před úrazem byl masivní kretén a to se nezměnilo. Ale stejně si člověk uvědomí, že ableismus má dneska (obecně) aspoň méně násilné projevy. Brrr.

Když už jsme u ableismu, tho. Tohle je katastrofální oslí můstek. Hlavní postava služky, Anka, je potvrzená obyvatelka autistického spektra. Přiznávám, že jsem to při sledování nepochopila, ale scénáristka a autorka předlohy to takhle napsala. Takže zmiňuji pro všechny autistické a jinak neurodivergentní koulaře v publiku. I see you, i lesbický slovenský film sees you. 

Na chaotický závěr připojím dvě myšlenky. 

Je vidět, když je něco natočené ženami o ženách. Tady je režisérka, scénáristky, autorka předlohy, všechny důležité postavy, všechny důležité vztahy a dějové linky, ženská témata (domácí násilí, sexismus, potraty). Kameraman se teda jmenuje Laco, ale nic není dokonalé.

Tento poslední point souvisí s tím předchozím. Od této chvíle očekávám, že v každém filmu uvidím nahou osobu na koštěti pobíhající po půdě za výkřiků „chcípni! chcípni!“ zremixované do halucinační koláže. You know, as a treat.  

[paskvilnet]

Manu Chao

Už ani nevím, co to je jít do studia s tím, že vím předem, co budu dělat. Nebaví mně to. Studio vozím v podstatě furt s sebou. A když mě něco napadne, snažím se to nahrát. Hned. Mám malej mikrofon a nahrávám všechno možný. Na ulici, něco z rádia, z televize, lidi v baru, vyprávění. Nahraju to a pak s tím dál pracuju.. Je výborný něco složit a okamžitě si to nahrát. (aby můj poznámkovej blok nebyl jenom předběžnej, ale aby se nahrávalo už přesně podle něj). Tohle momentální zaznamenávání mne teď v podstatě baví ze všeho nejvíc. Nejlepší by bylo, kdybych mohl nahrávat přímo v momentě inspirace.

Proč hrajete právě u nás (v Tijuaně)? Protože chceme, abyste slyšeli, co s touhle kapelou už pár let hrajem. Je to už dlouho, co jsem tady hrál s Mano Negra a přišel čas se sem vrátit. Myslim, že Tijuana je hodně citlivý místo planety, koncentruje se tady spousta problémů, které má celá Latinská Amerika. A hodně pro mne znamenají mí přátelé, které jsem tady za tu... Překvapuje mě, co se to s lidma děje. Přímo po nás vyžadujou spoustu divnejch věcí. My jsme muzikanti a přitom nám na tiskovkách dávaj skoro jenom politický otázky. Vůbec se nás neptaj na hudební věci. My bychom se ale mnohem raději bavili o muzice. Já se považuju za umělce-muzikanta, nejsem v žádným případě politik. Už to samotné slovo je mi protivné. Moje životní filozofie je cítit se občanem přítomnosti, Cítit se dobře, kdekoliv jsem. V harmonii s tím místem a to, ať je to místo pěkný nebo hnusný. Pro mě je to jasný, já už mám kariéru za sebou. Nikam se necpu. Cokoliv teď dělám, je jenom pro zábavu. V momentě, kdy bych něco „musel“ jdu od toho. A protože nemůžu vědět, jak dlouho mne to či ono bude bavit, neplánuju na víc než půl roku dopředu. Příkladně: pamatuju si, že jsem někdy v devadesátým pátým odjel do Ria, abych tam úplně změnil svůj život. Uklidnil se a tak. Za týden už jsem tam měl novou kapelu a za měsíc vyrážel na turné. Nedalo se tomu prostě zabránit. Já se dost stydím. Nerad chodím na pódium. Radši bych šel s kámošema do ňákýho bárku, dal si drinka, pokecal. Vykašlal se na koncert a šel někam zakalit. Při samotném vystoupení je to ale ok, člověk je v tom položenej. Nemyslí na nic. Ale hodinu před koncertem je to hrozný. Manicky hledám důvody, proč tam nejít. Sháním doktory, helikoptéru, prostě cokoliv. Mám takovou teorii, že jakmile vylezeš na pódium, všechen ten strach, cos měl, se promění v energii. V celý jižní Americe to teď ukrutně jede. Je tady strašně moc nový muziky. A v Mexiku to, podle mě, šlo vůbec nejdál. Je to jedna z prvních zemí, kde se to takhle hudebně rozjelo. Ať už je to rock, folklor nebo stovky dalších hudebních stylů a odrůd. Je spousta zemí, který ještě neznám... a tohle všechno je hrozně vzrušující… Člověk si musí umět život zařídit tak, aby ho bavil. A kvůli tomu se vyplatí i chvíli makat...

[mozaika-pismen-a-slov]

Knížky, co jsem teď přečetla a neměla jsem nějak na to sem o nich něco psát

Máj (K. H. Mácha)

- přečteno poměrně rychle, ale moc mi to nesedlo - znala jsem zhruba ten příběh, ale rozhodně jsem nečekala, že se celej odehraje na začátku a zbytek bude lyrika - ta část, jak tam přírodniny vyjmenovávají, jak mu přispějou na pohřeb, mě poněkud zaskočila - jsem byla jako "to je jako horečkovej sen :D :D", a až pak mi došlo, že to MĚL bejt horečkovej sen - ten konec byl velmi cool (ich-forma omg)

Kytice (K. J. Erben)

- miluju. - Erbenovy storytelling schopnosti>>> - ich-forma na random mytickou vědmu? ano, prosím!! - změny pohledů byly skvělý - konzistentní, ale obměňovaný styl, takže to bylo celistvé, ale neohrávané - KOMUNIKACE. DOHÁJE, KOMUNIKUJTE, LIDI. a zjišťujte si už kurňa pravidla nadpřirozena, než je začnete porušovat. koukám se na tebe, matko z vodníka. - mega mě pobavilo záhořovo lože. ten kluk na konci musel bejt hrozně zmatenej. prostě přišel do lesa s dědou, jde mu najít pramen, místo toho objeví jablka v hesperidčinym stylu, pak na něj promluví pařez, tak se skutálí ze svahu a jde to ukázat dědovi, ale ten pařez je najednou jako "jé, ahoj, pojďme spolu umřít", děd je jako "ok" a... umřou. - plus začátek týhle balady byl hrozně cool. - tak lehce plynoucí verše..! - re: svatební košile -- kdybyste. kdybyste jen neučili svoje ženy mlčet a ukázali jim, jak říkat "ne", když se jim něco nelíbí. možná že by se nic takovýho nestalo. - takže až na to, že ta verze, kterou jsem si stáhla z knihovny do čtečky, vynechávala každý písmeno V na začátku řádku, jsem si to moc užila. čte se rychle, rozhodně zajímavější než máj, aspoň pro mě. hrozně moc to stálo za to.

Noční cirkus (Erin Morgenstern)

- skvělá atmosféra - hned první, co mě zaujalo, byla fakin' du-forma. na začátku. oni začali du-formou. omg. - trošku jsem se do toho ke konci tlačila. upřímně jsem čekala vyšší stakes, možná víc temnoty... možná jsem zkažená grim dark věcma, co jsem kdysi hltala. ale jinak to bylo moc fajn. - moc mi neseděl ten psací styl. jo, mělo to svý kouzlo, ale ubíralo to na živosti. asi je to osobní věc, ale já strašně nemám ráda, když se ta přehršel uvozovacích slov, kterou čeština disponuje, nahrazuje "řekl". ok, je to styl a v angličtině mi to nevadí, ale pak tam byl dialog, který vyústil tím, jak postava A mrštila po postavě B nějakou věc, ale tím, jak to bylo samý "řekne" a "řekne", tak jsem vůbec necítila to napětí. navzdory přítomnému času mě to vůbec nedostalo do toho momentu. - možná jsem prostě zvyklá na větší popis emocí? - ale ti reuvers na konci, to bylo zatraceně sweet - a miluju oboje dvojčata. ten fakt, že tam byla dvoje, přičemž jedna byla stejná a druhá "opačná", i když se ne-nenáviděla >>> - čekala jsem hodně, ale ne wlw reprezentaci :D - celou dobu jsem četla cukiko s k, dokud mě nenapadlo najít si mbti těch postav a nezjistila jsem, že se to původně píše tsukiko... TwT - ta romantika mě mnohem víc bavila ze začátku, upřímně. ale asi nejsem úplně romantickej člověk. (haha.) - ty jednotlivý linky byly tak cool - celý to bylo cool. - řeknu to ještě jednou, TA ATMOSFÉRA - já chci bejt marco ;-; chci bejt cool kouzelnej iluzionistickej pán z devatenáctýho století, co má buřinku a pochybnou morálku a spoustu záhadnejch sešítků a knih a- - byli v praze! byli v praze! :D - jsem chvílema byla jako "to už oscar wilde nežil" "teď byl odsouzenej" "teď zrovna umřel", protože referát- - ale bylo to fakt extrémně kouzelný - hrozně hezká bichle, toto - doporučuju

[kouzelnaberuska]

"nehnu se odsud dokud mi Matěje nevrátíte."

"měl mi sloužit dokud nebudu opravdu šťastný, to já ale nejsem a chci Matěje zpátky"

ok, gayboy

[lieselotte-sky]

Alza? Příště raději ne

Smyslem tohoto je ušetřit vám nervy, peníze a čas, protože pokud si myslíte, že si něco objednáte v Alze a ono vám to příjde, tak si to myslíte blbě.

Problém začal minulý čtvrtek, kdy jsem zjistila, že nějaký kretén nenatřel prostor pod kováním na dveřích od koupelny, což je docela problém pokud měním kování za kus s jiným tvarem. Výsledek? Potřebuji barvu, ideálně ve spreji, původní kování dolů, původní zámek ven, přestříkat, nový zámek dovnitř, nové kování na dveře, hotovo, práce odhadem na tři hodiny, neb barva musí zaschnout. Dobře, musí se koupit barva. V Tescu za 400 a jen v pixli, takže ještě štětec. To je trochu moc. Chvíle hledání, Alza. Inu dobře. SEO mají viditelně zmáknuté. Když už se tam něco objednává, přiberou se další věci, zkrátka a dobře, v pátek byla hotová objednávka za víc jak dva litry (byť sama barva vycházela na 140Kč), všechno dostupné skladem k okamžitému vyzvednutí v pleškovicích, OK, necháme doručit do Alza boxu, protože kdo by jezdil do pleškovic. Doručení v sobotu v 8 ráno, no výborně. Objednávka bohužel zaplacena předem kartou (já Markétě říkala že je to hloupý nápad, že věci se nemají platit předem).

V sobotu o půl deváté přišla SMS, že doručení se zpozdilo a že teda v neděli o šesti ráno. No dobře, může být. V neděli v osm přišla SMS, že doručení se zpozdilo a že teda v pondělí v osm. Inu dobře. V pondělí o půl deváté Markéta volá do Alzy s tím, že co teda bude. No, víte, na ČT24 řádí sněhová kalamita a tak se dodávky zpožďují. V tento moment mi to začalo být jasné jak po amfetaminu a říkám Markétě, že asi přišel čas tu objednávku zrušit. Ale prý ne, že to ještě dovezou a že ať to teda zajdu vyzvednout. No myslela jsem si o tom svoje a na moje samozřejmě došlo: o půl jedenácté přišla SMS, že doručení v úterý v šest ráno. Inu prohlásila jsem, že tentokrát tam zavolám já. Markétě se to nelíbilo, moc dobře ví jaký to má průběh když někam telefonuju, že si z těch lidí dělám srandu, urážím je, způsobuji jim doživotní traumata a samé takové pěkné věci, ale většinou mám výsledky. Asi už byla i docela naštvaná a tak na chudáka kondomóna seslala tuto pohromu.

Když voláte do Alzy, tak vás to nejprve spojí s umělou inteligencí, které jsem několikrát sdělila, že je sračka zkurwená křemíková s odtokem, což mi udělalo moc dobře, no a poté jsem jí sdělila, že chci změnit objednávku. No, kdybych té sračce řekla, že chci řešit doručení, tak mne to přepojí k odrážeči v první linii, který mi sdělí, že na ČT24, idnes a dokonce snad i na novinkách řádí sněhová kalamita, což už jsem toho dne jednou slyšela a já mám raději pohádky s překvapením.

Na druhé straně se ozval živý operátor. Wow, to jsem nečekala. Nadiktovala jsem číslo objednávky a pokračovala s tím, že měla být původně doručena v sobotu, ale přišla SMS s tím, že teda v neděli, v neděli přišla SMS s tím, že v pondělí, v pondělí přišla SMS s tím, že v úterý a že si myslím, že pokud věc nebudu řešit, tak že v úterý příjde SMS že ve středu a ve středu zase že ve čtvrtek atd., pouze se metodou sudá/lichá budou prohazovat časy 6:00 a 8:00 a že tu situaci chci nějak vyřešit. Bába kontrovala tím, že mi bude přiznána kompenzace ve výši 200Kč. Inu musím si ten záznam poslechnout, asi zním jako důchodce, na ty by to jistojistě zabralo, ale mně nějakých 200Kč neimponuje a tak jsem pokračovala, že jestli je problém v tom, že doručení do alzaboxu, že bych to třeba změnila na doručení na prodejnu jestli je tam plno, načež v bábě hrklo jak ve starých šwarcwaldkách a vyhlásila, že v alzaboxu problém není, že čekali na dodání té barvy, která byla skladem. Nejsem příliš zkušená v doublethinku, takže jsem tuto informaci přešla a soustředila se na jádro věci. Bylo mi sděleno, že objednávka je již předána dopravci, což považuji za klíčovou informaci a že to tedy zaručeně v úterý ráno dojde a že mi tedy přiznávají kompenzaci 200Kč a v klidu jsme se rozloučili, žádná dramata, nic takového.

Bylo mi jasné, že v tento moment nemá cenu cokoliv dále řešit. Lidé obvykle nebývají příliš dobří ve lhaní. Dokud je nevyvedete z konceptu, tak lžou jak když rudé právo tiskne, ale když je něčím trochu vylekáte, například tím, že trefíte něco, co nemáte vědět, pak z nich v leknutí vypadne nějaká pravda, což je v tomto případě to, že alza provoz alzaboxu outsourcuje. No a u kohopak to asi bude, když do Alzaboxu doručuje i zásilkovna? A tím se dostáváme k našemu oblíbenému robotickému depu Nunčaky, přes které může jít balík i týdny.

Podle mého názoru se stalo toto: Alza objednávku vyřídila už v pátek a předala jí zásilkovně, což je ale informace, která se utajuje. Zásilkovna jí podle smlouvy měla doručit další den ráno, což by neměl být problém a problém by to nebyl, kdyby v cestě nestálo ono problematické robotické depo. Kdybych tedy chtěla změnit doručení na prodejnu mohl by to být problém v případě, že by některá z těch věcí jednoduše nebyla skladem, proto se mne snažila vší silou donutit k doručení do alzaboxu a současně doufala, že to ta sračka snad teda konečně doručí.

Pochopitelně, že ta sračka to opět nedoručila, jistěže, dnes ráno přišla SMS, že se doručení přesouvá na středu, takže jsme tu objednávku konečně zrušily. Výsledkem je, že jsou dva litry v hajzlu, ty už neuvidím, to je mi jasné.

Takže poučení z toho plyne takové, že neobjednávejte nic do alzaboxu pokud jste v místě, kde se zásilkovna rozbíjí o hypermoderní robotické depo Nunčaky. A rozhodně jim neplaťte předem. Tak milé děti a já jdu do Tesca koupit tu barvu za čtyři sta. No, kdybych to udělala už ve čtvrtek, mohla jsem ušetřit dva litry a momentálně bych měla už dávno opravené dveře, ale tak chybami se člověk učí.

[therka1996]

Tayvin 1x04

TAYLOR S CALVINEM JSI SEDNOU DO VIP ABY NEBYLY NIKOMU NIC NAOČI TAYLOR NECHCE ZATÍM ŽÁDNÉ DRBY NEBO POMLUVY NEMÁ TO ANI ČAS TEDKON ŘEŠIT A ANI NÁLADU.. VYPADÁ TO TAM NĚJAK TAKHLE

Calvin: Nebude ti vadit když budeme tady

Taylor: Právě na tohle jsem se tě chtěla zeptat nechci aby druhý den ráno vyšel nějakej bulvár

Calvin: Myslím že jsi Taylor Swift takže stejně se to tak jednou stane

Taylor: Myslíš že bude nějaký příště??

Calvin: Asi záleží jak se budeme po dnešku cítit , ale to jsem ti chtěl hlavně říct že tě dlouhou dobu opravdu obdivuju ..

Taylor: I když nejsem tvůj typ a nikdy by jsi semnou nešel na rande

TAYLOR SE USMĚJE A CALVIN SKLOPÍ HLAVU

Calvin: Ale tohle zatím není rande a kdo může vědět jestli to dopadne vůbec

POŠKÁDLÍ TAYLOR

Taylor: Ale takže tedkon budeš dělat nedostupnýho

Calvin: Nic takovýho jsem neřekl , jen to už byla nějaká doba a já jsem byl i po rozchodu neměl jsem myšlenky začít něco jinýho a radši jsem se věnoval kariéře a docela dost se mi to vyplatilo ..

Taylor: Taky jsem o tobě hodně slyšela ty jsi z Irska ? Takže žiješ tady ale rodinu máš tam?

Calvin: I jak jsem se vybudoval mám rád svoje soukromý proto dokud to jde držím rodinu tak kde jí mám nejsou na tohle ani moc zvyklý proto když je chci vidět letím hned za nima a proto to pro mně není problém ..

TAYLOR SE USMĚJE

Taylor: Moc dobře znám ten pocit chci ti jenom říct že když takhle s někým vyrážím na rande nebo at je to cokoliv chci vědět do čeho vlastně půjdeš..

Calvin: Taylor já nevím jaký máš zkušenosti s chlapama nebo s klukama ale já jsem opravdu chlap ... A respektuju ženy který na sobě dokážou hodně pracovat a myslím jsi že jsem nikdy nežárlil na něčí úspěch upřímně ...

Taylor: Tak to ráda slyším

TAYLOR VIDÍ JAK K NIM JDE ELLIE

Ellie: Nechci rušit jenom se chci rozloučit

Taylor: Ty už jdeš ale proč

Ellie: Je pozdě a už mně někdo schání doma takže musím ale můžeme jsi zítra dát někde snídani třeba ??

Taylor: Já už jsem domluvená se selenou ale můžeme se spolu domluvit na příště ?

Ellie: Určitě

OBEJME JÍ I CALVINA ON SE PODÍVÁ NA TAYLOR

Calvin: Jak dlouho už jsi vlastně bez vztahu pokud se můžu zeptat

Taylor: 3 roky

Calvin: To je dlouhá době nechybělo ti to aspon malinko ?

Taylor: Neměla jsem nějakou dobu čas na to ani myslet upřímně žila jsem hlavně pro svoje fanoušky, koncerty, interview a někdy turné takže jsem byla hodně zaneprázdněná

Calvin: Tak tomu rozumím jinak pokud jsem ti to ještě neřekl vypadáš moc nádherně

TAYLOR TO POTĚŠÍ

Taylor: Děkuju ani ty nevypadáš zle

CALVIN POKÝVE HLAVOU A TAYLOR NAJEDNOU VIDÍ Johnna Mayere

JE TROCHU V ŠOKU CALVIN SE NA NÍ PODÍVÁ VIDÍ ŽE NĚCO NENÍ OK A PODÍVÁ SE JEJÍM SMĚREM A VIDÍ HO

Calvin: Hej jsi v pořádku

Taylor: Myslíš že tě o něco můžu poprosit

CALVIN CHVILKU VÁHÁ

[autistictortoise]

#argument co je a není v bibli mě tak nehorázně rozčiluje#já se vsadím že většina lidí co se proti rovnoprávnosti ohání biblí ji ani nečetli#a jestli ano tak asi ve stylu piss on the poor#kdyby bibli opravdu studovali tak první co se dozvědí je že s biblí je to jako s jakoukoli jinou knihou#nemá jeden jediný význam#dá se vykládat mnoha způsoby a co si z ní vezmete vypovídá mnohem víc o vás než o bibli samotné#lidi nejsou hajzlové protože jim to přikazuje bible#lidi jsou hajzlové protože chtějí být hajzlové#amen or whatever#mimochodem předchozí štítky >#Masaryk se nadale prokazuje jako nejvic based Cech v historii#<<< nemám co dodat <3

#nejsem křesťan ani expert na bibli ale fascinuje mě že někomu přijde normální ještě v zemi kde jsou většina obyvatel ateisti#se ohánět knihou z doby před naším letopočtem která měla tolik různých výkladů že se kvůli nim lidi po staletí řezali#a to mám ještě pocit že první křesťané úplně nevěřili na monogamii#neuvěřitelný koncept ale náboženství se vyvíjí s dobou někdo by jim to měl říct a taky že je to jejich osobní záležitost#co nemají co tahat do politiky

Křesťan here, studovaný expert na Bibli nejsem. Jenom tak na okraj, první křesťané na monogamii věřili, monogamie se jela v celé římské říši. Ovšem Starý zákon, to je něco jiného, tam najdeme zmíněné mnohoženství, konkubíny, znásilnění, incest atd. (jako součást některých příběhů) - a jestli někdo začne tvrdit, že tím pádem jsou ty poslední dvě zmiňované věci ok, když je to v Bibli, tak půjdu a majznu ho po hlavě tím nejtěžším vydáním Bible, co doma máme.

A pro homofoby schovávající se za Bibli - v Novém zákoně, který je pro nás k*rva závazný, o homosexuálech neřekne Ježíš ani slovo. To, že se k něčemu vyjadřuje grafoman Pavel, je sice fajn, ale ten napsal i věci o podřízenosti žen mužům, které dneska každý, kdo je normální, ignoruje.

Doporučuji si v Bibli nastudovat zejména tyto pasáže:

Lukáš 6:41-43 "Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říci svému bratru: "Bratře, dovol ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku", a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra."

Jan 8:7 "Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!"

Matouš 22:37-39 "On mu řekl: "Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí." To je největší a první přikázání. Druhé je mu podobné: "Miluj svého bližního jako sebe samého."

Takže tak. Bohužel realita je jiná, lidé jsou bohužel lidé a my křesťané bychom se měli fakt snažit se řídit zejména těmi dvěma největšími přikázáními. A rozhodně bychom se neměli vrtat do politiky (stačí se podívat na USA, jak to tam vypadá). A prosím, vím, že jste naštvaní, ale neházejte všechny křesťany do jednoho pytle. Díky.

tohle se uprimne bojim dat na Reddit, protoze tam by se mi v komentarich najednou objevila cela populace Krestanu a homofobu v Cesku, ale ja to fakt nechapu.

proc mame KURVA od pristiho roku tuhle dementni legalizovanou diskriminaci jmenem "PARTNERSTVI". jako fakt dik. odendali jste tu "registrovanou" cast, coz pusobi jako registrace na nejakym rejstriku Untermenschu, a pridali par prav, ktera v tom mela byt odjakziva. ale ne a ne tomu rict MANZELSTVI (protoze neco neco tradice, JSME ATEISTICKY STAT VY DEBILOVE, PROC SE MUSIME PODROBIT KRESTANUM) a povolit spolecnou adopci deti (TO CO CHTELI LIDI NEJVIC).

nenavidim vsechny konzervativce a panbickare, jejichz ochrana "tradicni rodiny" primo zpusobuje, ze vic deti stravi detstvi v decacich, protoze to, ze by mely dve maminky nebo dva tatinky je podle nich horsi????????

homosexualove v Cesku maji byt spokojeni s tim, co dostavaji? maji vetsinu prav, tak je to v pohode?

co kdyby se to aplikovalo jinde? co kdyby existovalo "volebni pravo" a "volebni pravo pro zeny", kde muzi by mohli volit vsude, a zeny take, jen by nemohly volit prezidenta. je to fer? prece volebni pravo je tradicne jen pro muze. ale je to spatne, protoze je to diskriminace na zaklade pohlavi. na zaklade toho taky diskriminuje tahle saskarna jmenen "partnerstvi".

je to MANZELSTVI. NIC MIN NENI ROVNOPRAVNOST. BIBLE JE FIKTIVNI DILO A INSPIROVAT JIM JAKOUKOLIV LEGISLATIVU JE SILENSTVI. JE MI JEDNO, ZE TO DOSLOVNE NEVYCHAZI Z BIBLE. DISKRIMINACI PODPORUJE TA ODPORNA KRESTANSKA STRANA, VIME, ODKUD TO POCHAZI, I KDYZ TO EXPLICITNE NERIKATE.

[dobrovsky-rottuje]

Moje maminka jakožto češtinářka pravidelně chřadne kdykoli uslyší že se někdo chce "zeptat na otázku"

Tento jev se však rozšířil natolik že spousta lidí se nad ním ani nepozastaví

Tvoje maminka má úplnou pravdu, také mě to tahá za uši. A moc ti děkuju za tenhle ask, protože mi to dává možnost představit jeden úžasný nástroj pro ověření podobných vazeb, když vám znějí divně. Dole bude samozřejmě TLDR. Je tučně, klidně jeďte dál, pokud nechcete rant o tom, co všechno má česká lingvistika k dispozici.

Jako první si člověk asi říká, že je nějaká divná vazba slovesa. Na to je super zdroj, kde se to dá ověřit! Je to slovník Vallex, aktuálně ve verzi 3.0, kde najdete přehled českých sloves a jejich vazeb. Nepředpokládám, že tam budou všechna slovesa, ale většina toho, co běžný smrtelník potřebuje, tam určitě bude. U těch, kde se chyby dělají hodně často, má ÚJČ poznámku často i v Příručce, ale Vallex toho má podstatně víc. Jenže není snadné dešifrovat, co se tam vlastně říká. Na tom webu je samozřejmě návod, já to teď ukážu na zmíněném slovesu. Celé to odsadím čarou, protože je to spíš zajímavost a (spoiler alert!) problém není v samotné vazbě.

Takhle vypadá heslo slovesa zeptat se:

Vidíte jakési divné zkratky, které jste asi nepotkali, pokud vás na VŠ netýrají syntaxí a teorií valence. Nejdříve máme první lexikální význam, tady jich více ani není.

Pod tím je frame, tedy jakýsi větný vzorec. Je sestavený podle teorie, kdy základ věty tvoří sloveso a všechno ostatní jsou různá doplnění vázaná na to sloveso, základní skladební dvojici nevedeme. Horní index značí, o jaké doplnění se jedná, jestli je obligatorní (nutné, aby věta dávala smysl) atd., ale to není úplně to, co by nás na tom zajímalo. Dolní index značí, v jakém gramatickém tvaru doplnění bude.

ACT je aktant (původce děje) a má dole jedničku, tedy bude v 1. pádu, bude to podmět. Honza se zeptá. ADDR je adresát, bude ve 2. pádu. Honza se zeptá učitelky. PAT je patiens, předmět nějak zasažený dějem, a ten nám umožňuje několik vazeb, možnosti jsou oddělené čárkou:

na + 4. pád – předložková vazba. „Honza se zeptal učitelky na datum čtvrtletky.“

zda – tedy vazba se spojkou. „Honza se zeptal učitelky, zda už oznámkovala písemky.“ Samozřejmě tam může být i nějaké synonymum, třeba jestli.

cont – závislá věta obsahová, která není uvedená spojkou, může jít třeba o nepřímou tázací větu, příslovce nebo zájmeno. „Honza se zeptal učitelky, kdy se bude psát písemka.“

MANN je nějaký způsob, další doplnění, moc nás zajímat nemusí.

Ok, to je určitě strašně zajímavý, ale proč se nelze zeptat na otázku?

Protože zeptat se samo o sobě znamená, že pokládáš nějakou otázku, už to tam je. To doplnění na+4 (předložka se 4. pádem) očekává předmět, na který se žák ptá. A on se neptá na otázku, ale třeba na písemku nebo školní výlet.

Teoreticky bych se mohla zeptat na otázku třeba... Při rozboru nějakého testu. „A paní učitelko, mohla bych se zeptat na otázku číslo 4? Nejsem si jistá, co tam mám špatně.“ Ale to už je předmětem něco... Existujícího, ta otázka je konkrétní, stejně reálná jako ten školní výlet. Neoznačuje tu větu, která ze mě zrovna leze, ale otázku v písemce.

TLDR: Pokud si nejste jistí vazbou, občas pomůže Příručka, většinou Vallex. Na první pohled vypadá trochu nesrozumitelně, ale má celkem přehledný návod, uvádí příklady a pokud nejste jó lingvisti, detailně tomu rozumět nepotřebujete. Tady ale není problém ve vazbě, ale ve významu – sloveso zeptat se už tu otázku obsahuje a předložka na očekává předmět té otázky. Neptáte se tedy na otázku, ale třeba na datum písemky. Ptát se na otázku je podobně zvláštní jako... Jako třeba říct, že jste promoklí vodou. A čím jiným? Limonádou?

[nitgas]

Stěhování

Nějak se strašně rychle a zničehonic stalo, že jsme se s klukem rozhodli sestěhovat. Strávila jsem dva tejdny psaním si s lidma, co nabízeli byt, a pak jsem posílala události klukovi do kalendáře. Už ani nevim, kolik jsme viděli bytů, ale všechny byly naprosto katastrofální. A pak přišel úplně nejvíc dokonalej byt za strašně málo peněz a od vyhovujícího termínu. Za dva měsíce touhle dobou už budem bydlet spolu. On, já a náš pes. Jo, pes už je náš, ne můj. A protože vůbec nechápu, co se to s mým životem zas děje, tak jsme měli rozhovor. My spolu prostě možná budeme i za pět let, za deset, .. my spolu možná budeme mít děti a zestárnem. A on je s tím ok. WTF. Ten kluk je ok s tím, že zbytek života stráví se mnou. S tím nejsem ok ani já... Vůbec nechápu, proč mě miluje nebo že mě vůbec miluje, že se mnou chce bydlet, trávit čas a když to vyjde, tak i zestárnout. Takže můj úkol teď je nesnažit se to pochopit, protože to je jeho rozhodnutí, do kterýho já nemám co mektat, ale jen to přijmout a respektovat. Respektovat, že jsou na světě lidi, co mě maj rádi a chtějí se mnou trávit čas nebo dokonce život. uf.

[paskvilnet]

Lee "Scratch" Perry, Mad Professor, Robotics Band, 1.6.2003, Praha, Roxy

Letošní léto si mohou atmosféru pražského Roxy vychutnávat především příznivci reggae a dubu. Jako předzvěst srpnových koncertů Burning Spear a Black Uhuru jsme mohli na začátku června vidět skutečnou legendu jamajské hudby, Lee “Scratch” Perryho, kterého doprovázel na svém třetím pražském vystoupení neméně slavný zvukový mág Mad Professor se špičkovou kapelou Robotics Band. Nazývat subtilního excentrického Perryho legendou je nošením dříví do lesa, pravdou však je, že proslul hlavně v 60.tých a 70.tých letech jako producent mnoha legendárních kousků a jako jeden z praotců dubu a mixovacích technik. Že se nám dnes prezentuje jako zpěvák v novějším repertoáru, je daň jeho sporům a následné zahořklosti vůči všemu, co souvisí s jeho legendární jamajskou produkcí. Perry se ale nikdy nevzdal své výstřednosti a tak i interview probíhal plně v jeho režii ve stylu: „Vy se ptejte a já odpovím co budu chtít.“

Perry: Před patnácti lety když jsem začal podzemní revoluci s dubem a rocksteady/, ještě reggae neexistovalo, ta hudba byla trochu jako soul, ale když lidé na Jamajce chtěli něco svýho, byli jsme zvyklý všechno mixovat do sebe. Na CD a LP se pak moje jméno dostalo do reggae, ale já jsem dělal jenom dub. Dub pt.1,2, revoluci, ale pak jsem udělal Punky Reggae Party a dal jsem ho Bobu Marleymu jako dar. Nikdy jsem nechtěl být součástí kšeftu v reggae. Ale pro mě – já jsem vše kromě reggae.

Čím jste se inspiroval?

Mojí inspirací je jít ve šlépějích Boha. Pro uzdravení mysli, srdce a myšlenek. Spravedlnost a exaltaci jsem cvičil, vím, že ten hřích leží na bedrech lidí. Hřích je smrt, ale Boží dar je správný a dává život, tím jsem byl ochoten si projít. Vím, že reggae je k tanci, ale dancehall nemůže vyhrát. Vím, že církev zvítězí. Modlím se. Já jsem vymyslel dancehall, napsal Punky Reggae Party a zjistil, že dancehall nemůže zvítězit nad nebeským královstvím. Tak jsem přestal pít rum, kouřit byliny a gandžu-marihuanu.Všechny tyhle věci jsem si zakázal a vzdal se jich. Znovu jsem se zvedl a narodil.

Řekněte nám něco o vašem studiu White Ark ve Švýcarsku. Vaše Black Ark studio bylo legendární, jaké je to nové? Spolupracujete s muzikanty?

To jsem já. Já vidím vodu života jako dárce života a vidím oheň jako plamen mého srdce. Vidím svoji rodinu jako velmi nezbytnou oporu, jako srdce a kámen. Velmi věřím v kameny, mám takovou čepici s kameny, věřím ve slunce, věřím v ptáky a také věřím, že císař Selassie nezemřel. Někteří lidé věří že zemřel, ale já věřím že není mrtev, věřím, že on je ta hudba, která mi věčně hraje v hlavě. A nevěřím na hrůzy. Věřím v duši. Myslím, že Mad Professor je můj fanoušek, má rád co dělám a chce být součástí mého světa. V jistém smyslu jde v mých stopách, duchovně i hudebně, teď nemluvím o penězích protože já nejsem obchodník. Vím, že obchodníci jsou jiní, ale já nejsem v této kategorii. Což znamená: OK, v pořádku, myslím že je hodnej a líbí se mi jeho styl. Jestliže nemluvíme o obchodech. Bez těchto obchodních záležitostí je pro mne perfektní. Ale, na obchodní bázi, já nepoznám co si myslí lidi v businessu. Ale je pro mě dobrej jako fanoušek.

Sledujete ještě jamajskou produkci, co si myslíte o dnešním dancehallu?

Slíbil jsem bohu, že už nikdy jamajskou hudbu poslouchat nebudu.

Příliš profánní?

Slíbil jsem bohu, že nebudu poslouchat jamajskou hudbu. Ani dancehall, ani raggamuffin. Slíbil jsem bohu to neposlouchat.

Jakou hudbu tedy posloucháte kromě své vlastní?

Nějakou hudbu, ale je to spíš produkce deště, blesků a hromu, síry a ohně. Slova dobroty, spravedlnosti..Slíbil jsem bohu, že budu poslouchat svatou hudbu, vodní hudbu, ptačí hudbu, hudbu kamenů, ale ne jamajskou hudbu. Když jsem spálil svoje studio Black Ark, to bylo naposled, co jsem chtěl slyšet jamajskou hudbu..Dokonce jsem spálil svoji jamajskou tvorbu, byl bych radši, kdyby se nedochovaly kopie. Jsem znovuzrozený jsem zase pryč.

Zdá se, že dubový skřítek Lee Scratch Perry svým pražským vystoupením plně dostál své kontroverzní pověsti. Někdo kroutil hlavou v rozpacích nad problematickým vokálním výkonem, ale reggae komunita přijala svého guru s velkou shovívavostí a respektem. Už proto, že tentokrát tříčlený Robotics Band hrál opravdu dobře a Mad Professor za mixážním pultem dokazoval svým overdubem, že je víc než jen řadovým členem kapely. Po koncertě pokračoval Mad Professor kolekcí skvostných dubů a dokonce se střídal za mikrofonem se stále lepší zpěvačkou Princess T. Při vší úctě k veteránu Perrymu je už nyní pozornost upřena k datu 5.8., kdy by se měl v Roxy představit ve své nejlepší formě Burning Spear, jeden z nejvýznamnějších reggae zpěváků vůbec.

[neviditelnamartina]

no...

Tyhle úvodní posty bývají zpravidla jedny z těch nejtěžších, že? 

Chvíli jsem lovila v paměti své heslo. Ok, mám u všech svých účtů stejné, případně jen s nějakými menšími obměnami, takže mi to takové úsilí nedalo a vlastně to vůbec není podstatné. 

Hrozně jsem přemýšlela, co tady s tou mojí stránkou udělat. Potřebovala jsem zmizet a nedokázala jsem se včas vrátit. Ale celou tu zatracenou dobu jsem na vás nepřestala myslet. Nějak se ve mně vytvořila nechut dál zaplácávat tenhle virtuální svět svými debilními posty. Chtěla jsme si střežit své soukromí, zapadnout zase do davu a zbytečně se neobnažovat. 

Psaní mi hrozně chybí. Fakt hrozně. Jenže mi to už tak nejde. Nebo možná spíš nechci, aby mi to šlo. Párkrát jsme téma budoucnosti našich blogů nadhodily se Simonkou (inkognitojahoda), že ta zlatá doba je už za námi a měly bychom nějakým způsobem vést svůj život jinde. A jinak. Jenže pak se mi vybaví ty počáteční chvíle, kdy jsem prostřednictvím hashtagů hledala české příspěvky a bylo jich tu minimum, snad jedna strana. Takže to, že jsem byla nějak u vývoje tady toho, mě automaticky nutí být tady i nadále.

Situace je taková, že jsem momentálně na nějaký čas v Německu. Musela jsem vypadnout z svých stereotypních dní. Taky jsem si myslela, jak mi pobyt tady hrozně otevře oči, proto jsem tu možná taky jela. Otevřel, ale trochu jinak, než jak jsem doufala. Já jsem totiž tak trochu i věřila, že by to mohla být příležitost začít znovu psát. Jsem tady měsíc a p��l a teprve teď můžu psát. 

Prosím vás, pokud někomu z vás něco dlužím, zprávu, schůzku, sledování, nezlobte se na mě, mám tady v tom takový chaos, že možná bude lepší nechat to už tak. Jsem teď docela aktivní na instagramu, spíš mě zastihnete tam a chovám se tam i zodpovědněji ohledně nějaké korespondence a tak. Zodpovědněji než na mailu, kam se snažím zásadně nepřihlašovat, když vím, že musím poslat mraky mailů. 

Hrozně si vážím podpory, kterou od vás mám. Že mi píšete i po tom všem, co jsem tady o sobě napsala a nejsem na to úplně hrdá. A především si vážím těch reálných kontaktů, ono, když vás někdo zastaví na ulici, v klubu (ahoj, Eriko!) a tak, že vás zná z tumblru a řekne vám všecka ta krásná slova, je to neskutečný pocit. 

V tuhle chvíli nedokážu projet svoje staré posty. Tak je prostě nechám tak a začnu s novými...  

[annafreimann]

Deset důvodů, proč jsem příšernej člověk

Twitter je strašně super místo. Nejen, že se tu dá sehnat cokoliv od koček přes odvoz do Brna až po náhradní klávesy ke klavíru. Nejen, že se tu hrozně moc nasmějete, protože je půlka uživatelů hrozně vtipná a druhá půlka je tak blbá, až je to k smíchu. Nejen, že máte neustálý přísun aktuálních informací, které jsou navíc mnohdy formou nějakého vtipu prezentovány tak, že jsou docela dobře stravitelné. Nejen, že se tu můžete seznámit se spoustou bezvadnejch a zajímavejch lidí, s kterejma zůstanete kamarádi celá léta. Twitter je také místem sebepoznání, pravého a nefalšovaného, neboť se o sobě dozvíte velkou spoustu zajímavých věcí. Já jsem z těch zajímavých věcí vycucla takovej best off a připravila vám v tomto článku deset důvodů, proč jsem naprosto strašnej člověk.

Nerespektuju cizí názory

Proti tomuhle snad nemůžu říct vůbec nic, protože je to naprostá pravda. Akorát už se nikdo nezmiňuje o tom, že je to úplně normální. Ať už jde o kohokoliv, někde na škále názorů druhých má vždycky jakousi pomyslnou stopku. V civilizované společnosti jsem například ještě (díky bohu!) nezažila rozumného člověka, který by byl ochotný respektovat cizí názor, že takový holokaust nebo třeba otroctví byly úplně v pohodě. No a u mě... U mě je ta stopka o dost níž. Jsem schopná respektovat lidi, co preferují vanilkovou zmrzlinu před čokoládovou nebo krokety před hranolkama, ale lidská práva nebo tělesná autonomie pro mě nikdy nebyly a nikdy nebudou předmětem k diskusi. Stejně jako si indiáni neříkali o genocidu a černoši o otroctví a segregaci, tak si nikdo neříká o obtěžování, znásilnění, ani stalking, i kdyby postnul milion nahejch fotek a po ulici chodil jen v prádle, homosexuálové mají stejné právo uzavřít sňatek jako kdokoliv jiný a není těžké oslovovat osobu v ženském rodě, i když se biologicky narodila s pérem.

Nemám sebereflexi

Pravda je taková, že reflektuji téměř až příliš často. Akorát se nehodlám posrat z každýho anonymního internetovýho joudy, kterej má dojem, že všemu rozumí nejlíp. Zejména věcem, o kterejch nic neví. Ideálně nějakým osobním záležitostem, do kterých má náhled z jedné jediné fráze, napsané někde online. Ale vážně. Nikdo, doslova nikdo na světě, nereflektuje úplně každý podnět, který dostane. To by totiž lidi nedělali celej život nic jinýho. A většina by byla hrozně nešťastná, protože by pořád jen řešila, co si o nich myslí druz... Oh wait.

No dobře. Hádám, že to asi spoustě lidí vyhovuje. Akorát, že já už jsem z toho vyléčená, protože to nikdy absolutně nikam nevede. Jsou lidi, od kterých kritiku přijmu ráda, a ještě nad tím budu několik týdnů přemýšlet a snažit se podle toho zařídit. A pak jsou lidi, u kterých by mě v životě ani nenapadlo se nad tím pozastavit, než to smetu ze stolu. Není mým záměrem jakkoliv ranit něčí city, ale fakt mi za to nestojíte. Ani trošičku.

Nesnesu kritiku

Snesu. Snesu jí docela dost. Zejména proto, že je mi mnohdy úplně u prdele, jak jsem již popsala výše, jí snesu víc, než kdokoliv jiný. Abychom si to ale ujasnili, dejme si teď rychlou lekci konstruktivní kritiky pro dospělé.

Za prvé - otitulovat někoho vulgárním výrazem není kritika, to jste prostě jen hovado, co si nevidí do huby.

Za druhé - výhružky fyzickým napadením nejsou kritika, to jste prostě jen hovado, které by jednou mohlo taky skončit s trestním oznámením na krku, protože ne každýmu vás bude líto, jako je povětšinou mně.

Za třetí - dospělý člověk by měl disponovat vlastností, které se říká taktnost, protože co si budem, sračky typu: “Já nejsem hnusná, já jsem jenom upřímná!” jsou ok dokud s váma cloumá puberta, ve vašich třiceti už na to není nikdo zvědavej. Takt či taktnost by vám měla pomoci dokázat rozlišit, kdy je kritika na místě, kdy není nutná, a kdy se to vyloženě nehodí. Pokud to ještě úplně nedáváte, doporučuji se raději zdržovat, dokud tuhle vlastnost nevychytáte, protože ne každý je pacifista jako já a mohlo by se stát, že to někdo nevydejchá a bude vám to chtít vysvětlit pěstí.

Jsem drzá a arogantní

Tohle je můj úplně nejoblíbenější argument na cokoliv. Úplně nejčastěji ho totiž můžete zaslechnout, když se rodič hádá se svou ratolestí. Konkrétně zpravidla zaznívá v momentě, kdy dítě vytasí naprosto racionální a neprůstřelný argument. Pochopitelně neříkám, že je tomu tak vždy. Jen říkám, že drzej nebo arogantní bývá zpravidla člověk, co si nenechá pěkně z výšky nasrat na hlavu.

Mám “kontroverzní” až “extravagantní” názory

Byla doba, kdy byl extravagantní názor i to, že je země kulatá a točí se kolem slunce. Čímž nechci říct, že jsem nějakej novodobej Galileo, ale spíš, že je to celkem relativní.

Mám ráda holuby

A všechny ostatní zvířata. Ale to, že jsem na ulici sebrala raněné ptáčátko a vypiplala si ho, ze mě automaticky dělá úplně iracionálního magora. To totiž dává smysl.

Popravdě holub je docela chytrý zvíře. Sice se nenaučí mluvit, aportovat nebo dělat salto vzad, ale chytrej je. Umí rozpoznávat hlasy a obličeje a když si dáte tu práci s ochočováním, je z něj strašně fajn mazlík. Oproti většině lidí navíc nemá blbý řeči a když vám náhodou sere na hlavu, máte jistotu, že to nemyslí zle. A to se vyplatí.

Nemám ráda fotbal

Nebo fotbalisty. Nebo lidi, co trpí obsesí fotbalem. Což automaticky znamená, že pohrdám Čapkem, Benešem a všemi významnými i bezvýznamnými lidmi, které jsem nikdy v životě nepotkala, a tudíž ani neměla šanci udělat si o této skupině nějaký kvalitnější názor. Fair enough.

Nemám bezmeznou a nezpochybnitelnou úctu ke starším lidem

To, že se někdo narodil dřív než já a povedlo se mu v civilizovaném světě s už relativně dobrou a dostupnou lékařskou péčí přežít dostatečně dlouho, abychom se mohli střetnout na stejné planetě, není nic úctyhodného. Devadesátky se dnes dožívá kde kdo, a že je člověk starej ještě neznamená, že je něco extra.

Ke starým lidem, pokud mi nedají důvod k opaku, se chovám jak nejlépe dovedu. Ráda je pustím sednout v MHD, nemohoucím sousedům pravidelně nosím tašky z nádraží až domů, i když bydlí o půl kilometru dál než já, ráda poradím s taji moderních technologií, a takový ty běžný lidský věci, za který by nikdo neměl očekávat medaili za chrabrost. Zastávám názor, že by k sobě lidé měli být pokud možno slušní. Taky zastávám názor, že to platí pro všechny bez ohledu na věk, takže pokud se nějaký pán či paní v důchodovém věku bude chovat jako hovado, nebudu mu to žrát jen proto, že zažil stavbu Karlova mostu.

Jsem tlustá a nemám z toho mindrák

O tomhle se asi nemá cenu znovu rozepisovat, takže vás jen odkážu na starší článek zde:

Ve zkrácené verzi už jsem na tyhle pubertální sračky moc stará.

Neumím přiznat chybu

Narovinu, to že si myslíte, že nemám pravdu, neznamená, že máte pravdu vy. Pokud mám pocit, že jsem chybu udělala, poznáte to podle toho, že si sypu na hlavu popelník. Nebo celou popelnici. Nebo rovnou celej popelářskej vůz. Každopádně to poznáte. Chybu přiznat umím, pokud ji za chybu považuji. A takové rozhodnutí není na vás.

Neexistuji jen proto, abych těšila ostatní

Znám mraky ženskejch a holek, jejichž celá identita stojí čistě jen na tom, že jsou ztělesněnej vlhkej sen. Když to dělaj okatě, neustále kolem sebe mydlej větou “nejsem jako ostatní holky.” Když si myslej, že to okatě nedělaj, škrtnou tuhle větu ze svýho slovníku, ale stejně se to neustále snažej ukazovat celýmu světu, aby to náhodou někdo nepřehlídnul. Zejména tím, že neustále podkopávaj jiný ženský, aby na nich mohly ukázat, jak jsou úžasný. Žijou převážně z alkoholu a evaluace druhých. Hlavně opačného pohlaví a pipin, co jsou stejný, jako ony, aby si spolu mohly kvokat, jak jsou jedinečný a ostatní ženský jsou úplně vadný.

A já to beru. Není mi to příjemný, nemám potřebu se takovejma lidma obklopovat, ale beru to. Jsou i divnější životní styly. Navíc bych prach sprostě lhala, kdybych tvrdila, že jsem taková nikdy nebyla. Na střední jsem byla taková slepice, že bych si dneska dala facku. Naštěstí pro mě jsem z toho nakonec vyrostla, jako z toho vyroste většina těhle děvčat, protože jim dojde, že pokud je jejich celý sebevědomí založený jenom na sbírání komplimentů, je to hovno sebevědomí a při sebemenším poryvu se sesype jak domeček z karet.

Nežiju pro potěšení druhých. Nemám potřebu se tvářit, jak jsem perfektní, jak si vydělávám sama na sebe, doma pak ještě zastanu práci za osm lidí, jak můj chlap nemusí hnout prstem, a jak mám pak ještě chuť a energii čtyřikrát za noc souložit, protože kdo potřebuje spát, když je tak strašně úžasnej a každej by ho chtěl mít doma. Nemám potřebu krotit svůj slovník, protože je přeci hrozně neatraktivní, když ženská mluví sprostě. Nemám potřebu dělat doma muži posluhovačku, když jsme oba dospělí a svéprávní. Nemám potřebu bejt tichá, poslušná a přehlížet, když něco není v pořádku, protože “boys will be boys.” Nemám potřebu hrát si u stolu v hospodě na přitroublou koketku, která ničemu nerozumí a potřebuje všechno vysvětlit, aby ze sebe chlapi kolem měli lepší pocit. Nemám potřebu rvát si po každym jídle prsty do krku, aby po mě nebožáci online škemrali nemravný fotky a notovali si, jaký mám luxusní tělíčko. Jsem svá vlastní osoba a nepotřebuju, aby mě neustále někdo ujišťoval, že mám nějakou hodnotu a vykládal mi, jak jsem jedinečná.

(Mimochodem nevím, jestli vám to už někdo řekl, děvčata, ale jedinečnej je každej, takže na tom vlastně není nic moc speciálního.)

Je mi jasný, že má toho na mě českej twitter mnohem víc. Jak říkám, tohle je jenom takovej best off. Ale co já vím, třeba se v komentářích sejdete tak, že bude brzo volume dva! Zatím pac, pusu, světovej mír a hlavně koťata všem.